Rovnocenným partnerem textu jsou ilustrace: třináct zlatých mušek – každá se vznáší nad jedním příběhem – drobné fotokoláže zlatých šperků, kombinují (stejně jako většina ostatních ilustrací) detaily z fotografií a kresby perem.
Ilustrace složené ze dvou prvků jsou paralelou dvojdomosti příběhů – základ, podnět, tvoří pozorování skutečnosti, ale fabule i většina syžetu jsou fiktivní. Zahlédnutá tvář, člověk, jenž něčím upoutá, vyvolávají alternativní příběh, literárně i výtvarně rytmizovanou a gradovanou povídku s pádným, obvykle překvapivým a nejednou osudovým vyústěním.
Většinu povídek spojuje cesta vlakem, symbol putování, dálky a nedohledna, živné půdy imaginace, setkání s lidmi, s nimiž jsme i nejsme pohromadě, vidíme je, ale nic o nich nevíme. Za poznáním není třeba cestovat kolem světa, na trase Brno – Moravská Třebová to jde stejně dobře, možná i lépe.
Ve všedních kulisách se můžete věnovat tomu, co je na dálce a putování podstatné – vnímání prostoru, setkání s fantazií, svobodou a tvořením, a možná ještě něčím. Gabriela Pokorná říká: „To, že jsem potkala někoho, kdo mě inspiroval k napsání příběhu, považuji za štěstí.“
