Hana Hamplová: Fotografie 1980-2020

Hana Hamplová (1951) má již své pevné místo v současné českéobrazové fotografii. Prosadila se originální verzí lyrickéhominimálu zvláštního typu. Snad bychom mohli říci, že vytvořila určitý druh minimálního arte povera - chudého umění. S oblibou fotografovala totiž papír, nejen jednotlivé listy, ale především slohy, stohy a různá formální uskupení papírů. Fotografovat papír, to je jistě askeze, kolik možností to však poskytuje fotografovi, který dovede zhodnotit všechny eventuality tvarových možností a citových rezonanci valérové škály! Sám nejprostší materiál se autorce stal příležitostí vyjádřit touhu po řádu, organizaci, čistotě estetického vnímání světa. Všem snímkům Hany Hamplové byla vlastní snaha chápat svět jako projev lidské touhy po tichu, klidu, řádu a harmonii.

Jan Kříž. Hana Hamplová – Cesta k harmonii. Ateliér, 1997

„Se spokojeností s tím, čím jsme obklopeni, zachycuji vzrušující kompozice, na které narážíme dnes a denně. A fotografie má tu báječnou schopnost nám je zachovat, vytrhnout z jejich prostředí, upozornit na detail a eventuálně je sdílet s někým dalším, jedná se tedy o čistou nemanipulovanou fotografii. Nesledují podobnosti s nějakou jinou realitou. Chtěla bych, aby má fotografie působila sama o sobě. Proto také nemám potřebu jednotlivé fotografie pojmenovávat. Dříve černobílý negativ pozitiv, barevný diapozitiv dnes digitální fotografie. Použitá technika se změnila díky možnosti větší mobility a vzrůstající lenosti. V mém obrazovém sdělení nemá technika rozhodující slovo.“

Hana Hamplová, 1982