V letech 1941-1942 navštěvoval malíř a grafik Jindřich Novák (1923-2011) v Praze soukromou Rotterovu školu propagační grafiky, v roce 1957 se zúčastnil prvé společné výstavy (Nová grafika v Hollaru - hosté, Galerie Hollar, Praha). Po válce byl členem Sekce tvůrčích propagačních pracovníků při Reklamním klubu československém, od roku 1951 Svazu českých výtvarných umělců. Díky Pavlu Šimonovi (1920-1958) se seznámil s grafickými technikami – linorytem, litografií (cykly Karlův most, Pražské mosty, Pražské kašny, Pražské ghetto, Pražské hospody) a hlubotiskem - suchou jehlu často kombinoval s akvatintou. V malých i početných cyklech rozvíjel a varioval několik základních témat – cirkus, jazz, svět zvířat, lidské slabosti, partnerské vztahy, vytvořil několik stovek drobných grafik – novoročenek, přání, knižních značek. Od roku 1980 byl členem Spolku sběratelů a přátel exlibris, obesílal domácí i zahraniční výstavy a soutěže, získal několik ocenění. Grafické listy si sám tiskl, v posledních letech na satinýrce v Kostelních Střimelicích. Rád a hodně cestoval (skoro celá Evropa, část Střední Asie, Egypt, Tunis ad.), na cestách kreslil a fotografoval. Věnoval se tvorbě pro děti – ilustracím a prostorovým vystřihovánkám, spolupracoval s nakladatelstvími Albatros, Artia, Mladé letá. Toužil – bohužel marně - po ilustrování humoristické literatury. Z vnitřní potřeby vytvořil výtvarnou paralelu Vachkova Bidýlka. 24 barevných celostránkových ilustrací, 31 leptaných záhlaví a obálku knihy vystavil v roce 1983 v pražské Galerii d. Soustavně maloval od roku 1969. Grafické i malířské dílo Jindřicha Nováka se vyznačuje zájmem o člověka, porozuměním pro lidské slabosti a pošetilosti, ironií a sebeironií, groteskností (věcí, vztahů, situací) – humorem, který stále dle mínění mnoha kunsthistoriků do ´vážného´ umění nepatří.