Léta odebírám Lidové noviny. Za tu dobu se podstatně změnily, samozřejmě, když změna, tak k horšímu. Ten posun je ale tak pomalý, plíživý, že ho ani nezaznamenáme. Stačí být pár dní pryč, rozdíl je vidět. Mění grafika, titulky, obsah článků, uspořádání, skladba listu, fotografie. Na první stránce ale zůstává hlavní téma, tahák, který prodává. Čím je ta zpráva horší, tím je zájem větší. Senzace, válka, hrůza, bída, utrpení se dobře prodává. Následující otvírák by měl být ještě silnější, přebít, vymazat ten včerejší. Den, dva, tři dny staré události se propadají stále hlouběji do zapomnění. Kdo dneska ví, a koho to zajímá, co se psalo v novinách před týdnem, před měsícem. Není (prý) nic staršího než včerejší noviny. Celý rok jsem schovával titulní listy Lidových novin. Teď jsem zvědavý jak ta časová sonda - vyvěsit první stránky chronologicky vedle sebe – bude fungovat.
Jiří Hůla