Ať nahlížíme na experimentální vizuální poezii jako na literaturu nebo jako na výtvarnou tvorbu, kniha je pro její prezentaci a vstřebávání ideálním prostředím. Ladislav Nebeský je autorem pěti sbírek experimentální poezie – Bílá místa (2006), Za hranice stránek (2008), Vrstvy (2010), Obrazce slov (2011) a Obrazy ke čtení (2012), jež však byly vydány v podobě tradičních knih. Průřez jeho tvorbou je autorskou knihou vzniklou ad hoc pro Poličku a dává nám jednak příležitost setkat se s originály básní vzniklých na přelomu 60. a 70. let (např. s často připomínanými texty z Brány jazyků) i s autorovou nejnovější, dosud nepublikovanou tvorbou, a zároveň nám poskytuje námět k zamyšlení nad tím, jak se experimentální tvorba na pomezí výtvarného a slovesného umění nevymyká z básnické tradice, nýbrž s ní často vytváří nečekané paralely.
V úvodu knihy se setkáme s básněmi z prvního souboru experimentální poezie Nehra (1965). Jedná se mnohdy o metabásně, tedy básně o básních, o sobě samých, které se však nezbavují své sémantické působnosti a leckdy mají navíc něco z úsporného kouzla japonských haiku.
kruh
na konci
čtyřverší
je psáno
na začátku
pětiverší
zde zamlčeno jedno slovo
jsou zamlčena dvě
zde tři
čtyři
Neslovný, neviditelný pátý verš pětiverší má vlastnosti odpovědi na zenový kóan - hádanku, jehož existenci zde lze logicky vyvodit.
Téma neviditelnosti slov a znaků je jedním z hlavních principů Nebeského poetiky počínaje 90. lety dosud. Nebeský se dotýká neviditelnosti za pomoci něčeho známého, „neviditelná slova“ v jeho básních konstruujeme v abecedních řadách či kruzích, jež se po sebezničení obnovují v nové podobě.
Lucie Rohanová
