Na fotografii z roku 1964 Hans Sedlmayr pózuje jako francouzský král Ludvík XIV. s lahví od Coca-Coly. Tato momentka odhaluje jeho osobní kulturní postoj, který jedinečně spojoval barokní nostalgii a moderní spotřebitelskou společnost. Sedlamyerova práce je převážně věnována anti-klasickému kánonu, který opět souvisí s anti-kánonem avantgardy. Tyto fenomény, jež jsou hluboce zakořeněny v tradici vídeňské školy dějin umění, dávají podobu analýze minulosti. Z těchto důvodu Sedlmayr až obsesivně sledoval historii modernity. V dlouhém příběhu ztráty je to zejména práce rakouského barokního architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, která pro Sedlmayera představuje okamžik bezčasovosti a dokonalosti. Z postmoderního a poststrukturalistického úhlu pohledu tak baroko figuruje jako vzor pro současnou kulturu - tato teze bude experimentálně aplikována na Sedlmayerovy myšlenky.
Maria Männing v současné době pracuje na výzkumném projektu o týkajícím se sbírek uměleckohistorických diapozitivů. V roce 2015 získala doktorský titul (Ph.D.) na univerzitě designu v Karlsruhe pod vedením prof. Beat Wyss a prof. Wolfganga Ullricha. V roce 2008 dokončila magisterské studium na vídeňské univerzitě, v roce 2004 získala první magisterský titul na vídeňské akademii výtvarných umění. Mezi lety 2004 a 2013 pracovala v několika různých rakouských kulturních institucích, jako například Generali Foundation Wien, Bundesdenkmalamt Wien či Museum Wien. Od roku 2014 působí jako asistentka na univerzitě v Karlsruhe, od téhož roku rediguje internetový magazín „NEUE kunstwissenschaftliche forschungen”. Její vědecký blog je možné nalézt na adrese artincrisis.hypotheses.org.