Olomoucký okruh

Olomoucký okruh je první z dvojice výstav, jimiž Archiv výtvarného umění mapuje

neoficiální a polooficiální výtvarné dění v Olomouci v 70. a 80. letech.

Olomouc je názorným příkladem různorodého a jednoznačně nezhodnotitelného

regionálního kulturního života za normalizace; i zde, jako leckde mimo hlavní centrum,

se občas uplatnila výhoda slabší mocenské kontroly. Současně se jedná o město s dlouhou

kulturní tradicí, zavazující a leckdy svazující svou konzervativní atmosférou, progresivní

prvek sem pak vnášeli studenti a absolventi zdejší katedry výtvarné teorie a výchovy

Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Přítomná výstava se věnuje Galerii v podloubí a výstavní činnosti Divadla hudby,

významným ohniskům polooficiálního výtvarného života, jakkoli měly obě instituce ryze

oficiálního zřizovatele. Divadlo hudby často umožňovalo prezentaci již dříve etablovaným

tvůrcům, kteří však v panujících politických poměrech byli bez šance na pražskou výstavu

(Jiří John, Eva Kmentová, Dalibor Chatrný, Jiří Načeradský, Miloš Šejn), na začínající

umělce, jimž často uspořádala vůbec první výstavu, se zaměřovala Galerie v podloubí

– vystavovali zde např. Otto Placht, Stanislav Judl, Jasan Zoubek, Pavel Humhal, Jan

Merta, Václav Stratil. Obě instituce měly také významnou linii fotografických výstav –

Vladimír Birgus, Jindřich Štreit, Dana Kyndrová, Viktor Kolář, Jiří Šigut ad. (GVP), Vilém

Reichmann, Miroslav Hák, Miloš Koreček, Bohdan Holomíček, Štěpán Grygar ad. (DH).

Souvislá dokumentace (např. kompletní řada katalogových plakátů v mimořádné

grafické úpravě Oldřicha Šembery, dobové fotografie), kterou výstava představí, umožní

nejen detailní vhled do olomoucké výstavní dramaturgie, ale i živou představu úsilí, snah,

reálných možností i vítězství v kulturním životě tohoto nesnadného období.