Palcrovy sochy jako tělesně vystavěné, v řádu protipostavených věcí a jejich nadčasová „arché“ stojí v kontrastu k objektům, toliko rozmístěným designovým prodejním artiklům a jejich pouze časné „an-arché“.
Podobně jako má místo svůj „genius loci“, je času vlastní „genius temporis“. Plná hodnota času pak závisí ještě na duchu věci, „geniu rei“. Tyto tři komponenty se jen vzácně scházejí naráz, je to však právě případ Palcrova díla. Přestože se jeho sochy na první pohled zdají moderně časové, jsou od aktuální „časné“ skutečnosti odděleny. Naléhající aktuální skutečnost je v konfrontaci s Palcrovým dílem jen vyprázdněním „souzvonu ticha“, jejž nám Palcrovy sochy stále nabízejí.
Přednáší Prof. Ing. arch. Petr Hrůša